Moje Vánoce

Z dětství si z Vánoc pamatuji hlavně dvě věci: šílený předvánoční úklid a uspěchanou štědrovečerní večeři, abychom stihli rozbalit dárky pod naším i babiččiným stromečkem do osmi hodin, protože pak byly v televizi pohádky (a někdy i dřív).

Obojí mělo stejnou příčinu: moje babička (jak ji mám jinak ráda) je šílený pedant na úklid, takže moje mamka jde přesně naopak. Důkladně uklízí, jen když musí, tzv. na Vánoce a Velikonoce. Mno a my jsme museli pomáhat, samozřejmě. No a pak večeře. Z nějakého záhadného důvodu nikoho nikdy nenapadlo, že by se třeba kapr mohl obalit den dopředu a zároveň s tím uvařit brambory na salát. Ne! Všechno se dělalo ťip ťop na rychlo. Obléct se do svátečního, hodit do sebe večeři, zazpívat koledy (to jsem nesnášela, protože i když zpívat umím, nemusím se takhle prezentovat, tudíž mi vždycky vypadne alespoň jedna sloka), rozbalit dárečky pod naším stromkem (někdy ani ne všechny) a šupy šupy dolů k babi, rozbalit zbytek a zase zmizet nahoru do patra, protože budou pohádky a na ně musí být klid. Tak tohle si víceméně pamatuju. Ale teď už mám třetí rok možnost udělat si Vánoce po svém a to mě opravdu baví.

Moje Vánoce

Tak především předvánoční (ani předvelikonoční) úklid neznám. Neuklízí se přece pro nějaké návštěvy, ale proto, by se rodina doma cítila dobře (o alergii na prach ani nemluvě). Okna myju, když jsou špinavá, o prachu platí to samé a zažranou špínu v koupelně taky neznám. Musím ale podotknout, že na tomhle má velkou zásluhu můj manžel. To jeho „průběžně, miláčku, průběžně,“ mě první rok dohánělo k šílenství. Ale má pravdu. Navíc, když uklízím já, tak se obvykle přidá a můj dvouletý synek jakbysmet (kéž by mu to vydrželo).

Upravila jsem si i některé vánoční zvyky. Ona manžova rodina je trochu alergická na křesťany (zhruba od té doby, co si švagrová vzala náboženského fanatika se kterým se za pár let rozvedla, protože prasklo, že má nemanželské dítě). No takže si klasické tradice upravuju, aby se všem líbily. Asi nejrazantněji se ti projevilo na adventním věnci. Můj první věnec z buxusu a jehličí ocenila jen tchyně a to pouze jako dobrou floristickou práci. Zbytek rodiny zájem nejevil a jen nadával, že je všude jehličí (abyste pochopili, bydlíme v jednom domě se švagrem a tchánovci). Takže jsem se naučila dělat jedlé adventní věnce. Na střídačku ze salámů, sýrů, sušenek, oříšků a podobně. Vypadá to opravdu dobře a duch adventní neděle je zachován. Celá rodina si sedne k jednomu stolu, uvaří se kafíčko, zapálí se svíčky a povídá se. Jehličnatý vehikl by tohle u nás nikdy nedokázal.

K rozbalování dárků jsem si taky něco přidala. Prostě mě to napadlo a všem s to líbilo. Každému člověku schovám jeden dárek a místo toho dám pod stromeček jen dopis od andělíčka. Bývá v různých znění na toto téma: „Ahoj. Já jsem tvůj andělíček. No ale víš, tenhle dárek byl nějaký těžký a já chvátám zpět k nebeskému sboru. Zkus hledat…“ a následuje popis místa úkrytu. Všichni se pobavíme a já mám tak nějak pocit, že tohle jsou opravdu moje Vánoce. Takové pěkné, neuspěchané. Prostě moje. A všem se to líbí. A nějaké pohádky mi mohou vlézt, no za klobouk.

Možná jako poslední poznámku bych chtěla napsat, že slavíme Vánoce převážně přírodní. Myslím tím hlavně ozdoby z oříšků, citrusů, jablíček, perníčků a vůbec všeho možné nekupovaného. Úplně jsem totiž nenáviděla babiččin stromek, který byl tak omotaný řetězy a ověšený kouličkami, že stromek samotný nebyl vůbec vidět. Sice jsem musela opustit rodinný mýtus o tom, že stromek nosí a zdobí Ježíšek, za to ale říkám, že musíme pro Ježíška ozdobit stromek, aby nám pod něj nadělil dárečky. Můj dvouletý synek tomu sice ještě asi nerozumí, ale to nevadí. Ozdobičky se mnou vyrábí ostošest. No a manža neprská, kolik že jsme to zase utratili za ozdobičky.

Poslední poznámka se týká Betlému. Nemám to štěstí, abych na půdě našla starý dřevěný Betlém po babičce, a dnešní kýčovité se mi nelíbí. Letos si tedy vystřihuju papírový Betlém na okna. Máto hned dvě výhody: baví mě to a nemusím mít strach, že mi ho mrňous rozebere na třísky.

Tak to je asi všechno, co mě k tomuhle tématu napadá.  Možná se můj postoj nemusí zamlouvat všem (že ano, mami?), ale pro mě je důležitější, že mohu se svými blízkými oslavit takové Vánoce, při jakých se cítíme dobře.

Notburga

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout