Vánoce bez kapra

Koupili jsme dům na vesnici, opravili ho a těsně před Vánocemi. přesně 18. 12. 1999, jsme se přestěhovali. Všude bylo chladno, dům nevytopený a ke všemu jsme neměli postavenou kuchyni, přesněji řečeno byla to prázdná místnost.

Nádobí čekalo v bednách na půdě a já jsem očekávala truhláře. Naštěstí to byl velice solidní řemeslník a přišel se dvěma pomocníky již 20. 12. ráno. K tomu byl pozván také instalatér, dostavil se podle dohody. Vše probíhalo celkem klidně, až na drobnou nehodu při zavěšování horních skříněk, tehdy se totiž truhláři trefili při vrtání přesně do trubky odpadu z horního bytu. Naštěstí byl po ruce instalatér a tak po delším úsilí mohla práce pokračovat.

Přišel také elektrikář, a tak večer asi kolem deváté byla kuchyň kompletní, funkční, včetně myčky nádobí a sporáku. Teď teprve začal kolotoč prací pro mne. Myla a uklízela jsem nádobí a při té práci přemýšlela, jak a kam co uložit. Déle než dvacet let jsem žila v jednom bytě se dvěma dcerami, a najednou budeme sami s manželem v úplně jiném prostředí, bez blízkosti obchodů a v jiném uspořádání bytu. Doma i venku zima a nevlídno. Vytápěli jsme ústředním topením, ale stále bylo chladno.

Zahlceni vší tou prací jsme na Štědrý den nekoupili kapra. Původně jsem si myslela, že koupím rybu u nás na vsi, ale ryby tady také došly. Ze zoufalství jsem zavolala starostovi, stejně jsem nikoho jiného neznala, a ten dal telefon na majitele rybníka. S ním jsem se dohodla snadno, protože jel lovit rybu ještě pro jednoho stejného zpozdilce jako jsem byla já. Kolem poledne jsem byla již silně neklidná, ale v jednu hodinu jsme měli živou rybu ve vaně. Byla krásná a já jsem byla strašně ráda, že to dobře dopadlo. Navíc mne těšila ochota místních sousedů pomoci druhým, i když jsou to přistěhovalci. Ráda na to vzpomínám, i když večeře u nás proběhla o dost později než jindy. 

Autor: Uncina

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10