Zimní sporty

Obdivuji všechny ty, co si dokáží zimu pořádně užít. Obdivuji jejich odolnost proti mrazu, sněhu, zimě.

Já jsem člověk teplomilný. Zimu moc nemusím, ano, mohla by být tak od 20. prosince do 3. ledna, a pak by už zase mohlo začít jaro.

A jestli mám ráda zimní sporty? No, jak se to vezme. Ano, ráda provozuji sáňkování - to je pro mě celkem bezpečný sport, akorát by mi mohl někdo ty sáňky posléze vytáhnout zase nahoru na kopec, ať se s nimi nemusím tahat. Na boby sednout, nevím, nevím, to asi už v mém věku nehrozí.

V televizi hrozně ráda obdivuji ty krasobruslaře a krasobruslařky a vždycky si představuji, jak tak nádherně umím na bruslích já. No, pravdou je, že na bruslích jsem obstojně stála v dětském věku, teď bych si tak maximálně polámala horní a dolní končetiny a při mém štěstí bych se praštila ještě navíc při pádu na led do hlavy, takže bych se léčila s otřesem mozku.
Zbývají lyže.

Tak na „lyžáku“ jsem byla povinně dvakrát. A nic, lyžovat mě nenaučili. Pravdou je, že na běžkách mi to jde, tedy šlo obstojně, ale jsem líná každý den lyže voskovat podle počasí jenom proto, abych si zajezdila.
Na sjezd bych raději ani nechodila. Už při představě kopce, tedy srázu dolů a sebe na lyžích na něm, se mi třesou ruce, nohy, a chce se mi na ono místo.
Brzdit umím stylem raději šup na sníh, nohy mám divně stáhnuté v  přezkáčích a strach z toho, že bych - nedej bože - zlomila půjčenou či vlastní lyži, je obrovský.

Myslím, že ze všech zimních sportů mám nejraději válení kuličky, tedy třech kuliček, hrnec mám doma, a kus mrkve taky.

Takže shrnuto podtrženo – zimní sporty mě baví a miluji je, pokud je nemusím provozovat. Vím, jsem lenoch, ale také jsem teplomilec a už jen při představě sněhu a zimy se klepu zimou a beru si na tričko svetr.

A už teď v lednu se těším na jaro a léto. Až se nebudeme muset tolik oblékat, až bude teplíčko a budeme chodit na zahrádku, na grilování, na vodu a lodičky, na procházky krajinou, prostě na sluníčko.