Vytoužený dárek

Tento příběh se stal téměř před třiceti lety. Tehdy byly mezi mladými lidmi velmi oblíbené radiopřijímače zvané „dvojče“. Moje sestřenice Jana, tenkrát jí bylo asi deset let, si ho moc přála k Vánocům. Při každé příležitosti to tetě a strejdovi připomínala. A oni, aby měli od ní pokoj, tak jí ho slíbili.

Přišel Štědrý den a Jana pořád všechny popoháněla. Sotva se naobědvali, už chtěla smažit kapra a večeřet. Se vším pomáhala, jako každý rok, ale letos chtěla vše urychlit. Myslela si, že tím uspíší nadílku. V rodině bylo několik tradic, které se musí dodržovat, tak jí žádné popohánění nepomohlo. Konečně se večeřelo, uklidilo nádobí a rodina se přesunula do obývacího pokoje ke stromečku. Bratrancům, Pavlovi a Karlovi, bylo tehdy šestnáct a sedmnáct let. Neustále si z Jany dělali legraci a prováděli jí různé schválností a vtípky. Takže i tento Štědrý den se bez toho nemohl obejít. Jana se moc těšila na své dárky, hlavně na to slíbené „dvojče“. Už odpoledne si připravila nově nahrané kazety od kamarádek, aby mohla nový přístroj hned vyzkoušet.

Objevila pod stromečkem poměrně velký balík se svým jménem. Roztrhala papír a uviděla krabici od „dvojčete“. Opravdu to byla jen krabice. Když ji totiž otevřela, byla v ní nacpaná stará bunda, kterou nosí strejda na zahrádku. Jana strnula, ale ihned věděla, že v tom mají prsty bráchové. Ti se jen usmívali a dělali, že se jich to vůbec netýká. Strejda si v klidu vyndal z krabice bundu a šel si ji uklidit. Uvnitř byl ještě návod na používání radiopřijímače a také červený list papíru. Na něm bylo napsáno, že si musí svůj dárek najít. Jana zmateně pobíhala po bytě a otvírala všechny skříňky, šuplíky, nakukovala za skříně, pod postele, dokonce i ven vyběhla. Pořád ale nic nenalézala. Teta, strejda i kluci si zatím rozbalili dárky a už na to Janino pobíhání a pokřikování přestávali mít nervy. Kluci tetu uklidňovali, a ať ještě chvilku hledá. Jana si stoupla před kluky a dožadovala se svého dárku křikem. Nakonec jí začali trochu napovídat a „dvojče“  bylo nalezeno – v Janině posteli. To bylo radosti. Ihned přinesla kufřík s kazetami a začala je přehrávat.

Klukům ale slíbila velkou pomstu. Bohužel oni na ni byli dva, a tak téměř vždy „vyhráli“. Nebyli na ni zlí, ale měli radost z toho, jak se rozčiluje a vzteká. Ještě nyní, po tolika letech, kdy už všichni mají své rodiny, si na to vzpomenou a zasmějí se. Byly ale situace, kdy Janě velcí bráchové pomohli a kamarádky jí je záviděly.

Přeji vám všem krásné a klidné Vánoce. A ať pod stromečkem najdete každý ten svůj dárek. I když třeba jen malý, ale za to darovaný od srdce.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10