Vánoce v naší rodině jsou velice úzce spjaty s lyžařským pobytem v malebném
koutu západních Tater, a to v Roháčích, kam pravidelně jezdíme, já a táta, už
deset let.
Každoročně 25. prosince brzy ráno vyrážíme na naši tak oblíbenou a očekávanou
cestu. Zanecháváme doma rozhořčenou maminku, která se ještě nesmířila s tím, že
její narozeniny, které má naneštěstí právě na druhý svátek vánoční, musí trávit
bez nás, stejně jako Silvestra a Nový rok. My se ovšem nechceme okrást ani o
hodinu pobytu na námi tak milovaném místě a nechceme ztratit ani minutu z
možnosti zlepšit se v lyžování - proto zanecháváme doma vždy lamentující
maminu.
Proto všechny naše vánoční svátky vypadají úplně jinak než v jiných rodinách.
Vlastně slovo "Vánoce" pro nás neznamená sedět doma u televize, cpát
se cukrovím a bramborovým salátem, ale právě naopak, pro nás to je čas sportu a
stravy ve znamení polévek z pytlíku a konzerv. Z těchto důvodů si naše rodina
dělá čím dál tím menší hlavu z předvánočního bláznění. Každým rokem v naší
domácnosti ubývá vánočních zvyků a tradic. Proto už u nás nevoní cukroví. Kapra
jsme nevraždili nikdy a už jsme se i připojili k ochráncům přírody a držitelům
umělých stromků. Jediné, co se u nás ještě udržuje, je bramborový salát, který
ovšem nakonec stejně končí v koši, a starodávný zvyk s hvězdičkou v krásném
červeném jablíčku z vlastních zdrojů, přestože se nám už mnohokrát osvědčilo,
že křížek nebo hvězdička či dokonce červ následující rok nijak neovlivní, neboť
má každý své stinné i světlé stránky.
Někdo by se mohl divit a tvrdit, že to je hloupost takhle si kazit svátky klidu
a pohody, stejně jako to tvrdila má o rok starší sestřenice, dokud s námi
nevyrazila na naší tradiční " vánoční cestu", a teď si už nedokáže představit, tak
jako já, vánoční prázdniny bez lyží a strastiplné cesty přes celou republiku.
Občas zaváhám a nevím, jestli není lepší sedět doma v teple v rodinném kruhu
uprostřed slavnostně uklizeného a nazdobeného bytu a koukat na pohádky, ale v
okamžiku, kdy dorazím do oné horské vesničky a začnu rozeznávat známé vždy se
usmívající tváře, všechny pochybnosti mě rázem opustí a já vím, že napřesrok
to bude stejné.
Nikolettka - čtenářka
ChytráŽena.cz