Sněhové království

Naše vesnička leží v údolí Hostýnských vrchů. Nádherná krajina, překrásné procházky lesem, pokud je příhodné počasí, houbařský kraj.

Od jara do podzimu je to pravý turistický ráj, chatařů je zde více než místních obyvatel. V zimě na chaty moc nejezdí, ale na běžkách se objeví a kontrolují své majetky.

Vesnička bohužel stárne, mladí lidé odcházejí za prací a ti, kteří přece jen jsou patrioti, mají velmi málo dětí. Je to velká škoda, že všechno, co zde fungovalo, zkrachovalo. Lidé, kteří nemají vlastní auto, jsou bez šance si najít slušné zaměstnání, relativně levněji si nakoupit, mají problém dostat se i k lékaři. Maminky složitě dopravují děti do školky a školy, což je taky velmi omezuje při hledání práce.

Když napadne sníh, drží se tu velmi dlouho a bývá ho spousta. Pro děti představuje pravý zimní čas radovánek, sáňkování, bruslení, lyžování, stavění sněhuláků a divokých koulovaček, pro dospělé často pěknou dřinu v mrazu a chumelenici neustále odklízet ty haldy bílé nadílky, které již nejde kam házet.

Městský člověk, který sem zavítá v zimě, jen vzdychá blahem, jaké je tu překrásné sněhové království - jako z pohádky o Zimní královně. Místní vědí své, ale je zbytečně vyprávět o skutečném stavu života na vesničce, kde dávají lišky dobrou noc.

Před nějakým časem si koupili manželé středního věku zřejmě velmi dobře situovaní, soudě podle drahých aut i stavby, starší chalupu, kterou si dali přestavět na klíč, vše in. Zpočátku nadšeně pracovali na zahradě, tedy žádné pěstování zeleniny, všechno zatravnili. Zasadili vzácné dřeviny a okrasné květiny, návštěvy hostili v altánku, vskutku pohodový život, do doby, než přišla zima. Idylka skončila, již nešlo ráno nasednout každý do svého autíčka. Najednou zděšeně zjistili, že si ráno musí přivstat, odházet sníh, oškrábat skla na autech... Silnice u nás není v zimě udržovaná, občas projede traktor, který cestu prohrne, ale o nějakém posypu si můžeme nechat jen zdát. Milí noví sousedé zjistili, že mají auta úplně nevhodná pro tyto podmínky. Vlastně ani neuměli správně jezdit, běžná chůze začal být taky problém, luxusní kozačky na vysokém podpatku se tu opravdu nenosí.

Jaké bylo překvapení při návratu z práce, že vlastně nemají díky novému sněhu kam zaparkovat auta. Zase museli vzít pěkně lopaty a tvrdě makat. Často ráno ani nenastartovali, paní každou chvíli někdo tahal z příkopu, myslím si, že takový život se jim začal zajídat.

A co teprve jarní tání! Domek stojí těsně u potůčku, který v létě vypadá velmi romanticky a nevinně. Na jaře se s úděsem dívali, co se to valí z hor a trnuli strachy, jestli neskončí pod vodou.

Sice žili velmi odtažitě, na  takové způsoby nejsou lidé na venkově zvyklí, ale vždy slušně pozdravili, tak jsme občas prohodili přes plot nějakou nic neříkající poznámku. Chodívám kolem ráno na autobus, takže jsme se zdravili skoro denně. Jednou mne milostpanička zastavila: „Paní, jak tu vůbec můžete celý život žít?“ Krčíc rameny jí odpovídám: „No právě, žijeme tu od narození, víme celý život, co příroda dokáže, taky si navzájem pomáháme, jenže vy se nijak nesnažíte s nikým moc komunikovat, to je pak složité vám nabízet rady a pomoc.“ Trochu se zarazila: „Ono to vypadalo tak nádherně, když jsme to kupovali, netuším proč jsem nechtěla bydlet v paneláku, vrátila bych se do bytu a o nic se nestarala.“ „Pokud zde chcete žít, musíte se přizpůsobit, nehrát si na honoru, pak si zvyknete.“

Možná jsem madam urazila, ale již vídám, že berou často místní do auta, občas k nám zajdou na kus řeči, pomohou stařence s taškou. Zamysleli se, že život zde je úplně jiný než ve městě, kde ani sousedé netuší, kdo bydlí vedle nich.

Tak si myslím, že to naše krásné místo neopustí. Získali jsme nové spolubydlící, kteří si začnou vážit docela jiných hodnot, zdravého vzduchu, možnosti užívat si přírody doma a nasáknou tu pravou venkovskou atmosféru, kde si lidé vidí až do talíře, ale nemyslí to zle.

Když se městský člověk nadchne tou naší krajinou, především si musí rozmyslet všechna pro a proti, než honem prodá byt a koupí dům. Kdo se dokáže přizpůsobit tvrdším podmínkám a neuteče, ten si zaslouží žít v pravém „sněhovém království“! Ovšem každá romantika něco stojí.

Zdenka58 - čtenářka

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10