V lednu 2000 byl násilně donucen odejít z tohoto světa můj manžel. V říjnu toho roku nastoupil můj syn na vojnu. Asi si umíte představit, že jsem se na Vánoce o samotě netěšila.
Jsem jejich velkým příznivcem. Musela jsem mít vždy vyzdobenou celou chalupu, psi i kocour vždy dostávali na krk mašli...
Tehdy jsem ráno vstala a brečela, řvala lítostí, nikde nic nebylo, jen za okny chalupy sníh.
V poledne přišla moje kamarádka Růženka na kávu. Když se rozhlédla, prohlásila, že dokud nepověsím všechny ozdoby, nepřinesu stromeček a nezačnu připravovat bramborový salát, neodejde.
Vzdorovala jsem do půl čtvrté. Pak jsem z půdy přinesla výzdobu, stromeček, dala vařit brambory a z mrazáku vytáhla rybí prsty. Růženka odešla s tím, že kolem půl osmé mě čekají u nich, v chalupce ode mě asi sto metrů vzdálené.
Po jejím odchodu jsem vzala do ruky karty. A v souladu s nimi prostřela pro dva. Ještě jsem si říkala, pokud karty nebudou mít pravdu, mám prostřeno podle tradice pro někoho, kdo by šel okolo...
U nás se vždy večeřelo v šest hodin, to stále dodržujeme. A když bylo za deset minut šest, ozvalo se zaťukání na okno.
Přijel syn. Pod stromečkem dárky nebyly, syn musel být zpátky v kasárnách do osmi ráno, ale byl to krásný Štědrý večer. Nebyla jsem sama.
Letos se syn odstěhoval k přítelkyni, budu sama, ale chalupu mám vyzdobenou, dárky hotové. Po večeři si popovídáme na Skype - díky za internet, přes den přijdou kamarádi večer strávím s mým oblíbeným červeným vínem a televizními pohádkami.
Autor: babivm