Můj krásný vánoční dar

Byl zimní prosincový den, Vánoce se blížily, vše bylo v plném proudu, pečení, vaření, uklízení, balení dárků, výzdoba a strojení stromečku, kdo by to vše neznal, a tak jsem byla ráda, když jsem večer ulehla k zaslouženému spánku po celodenní práci. A to jsem ještě netušila, co mě druhý den čeká za překvapení.

Ráno po probuzení jsem se podívala z okna, venku svítilo sluníčko a všechno se třpytilo v sluneční záři, šla jsem se umýt, obléct a pak jsem se vrátila k oknu, nedalo mi to, nepodívat se znovu na tu nádheru.

Jelikož jsem bydlela pomalu na horách, kde se tomu říkalo opičí hory, sněhu napadlo neskutečně moc, tak jsem si pomyslela, budeme stavět sněhuláka a přitom vešla na balkón a pak v úžasu a oněmění jsem zůstala hledět na to, co jsem spatřila, až mi to skoro vyrazilo dech, protože to se jen tak nevidí, naskytl se mi obraz, ne ledajaký, spatřila jsem totiž dvě krásné srnky, jak se brodí sněhem a snaží se dostat k našemu domu.

Nemohla jsem jinak, než vzít fotoaparát a tuto podívanou vyfotit, srnky to nevzdaly, neboť zřejmě tušily, že u nás najdou něco dobrého k snědku, ke smlsnutí.

Miluji zvířátka a v zimě nezapomenu vždy něco dobrého připravit pro takové případy, neboť vím, že pod tolika sněhem se těžko hledá nějaká potrava, tak jsem nechávala na zahradě pootevřená dvířka do kůlny, kde jsme měli usušené seno, také suchý chleba a jablíčka.

Tohle byl pro mě unikátní obraz, protože jim ve sněhu koukaly jen hlavy a chudinky se prodíraly závějemi, zůstala za nimi jen vyšlapaná cestička, a mně se naskytl pohled, který už nikdy neuvidím, bylo to pro mě velké potěšení, když srnky přišly a já jim dala ještě pamlsky, jako poděkování za to, že mi dovolily se na ně dívat a obdivovat je, byly úžasné a krásné a tak nemohu jinak, než se s Vámi o tento zážitek podělit.

I když jsem připravovala každý rok takto zvířátkům potravu, toto byl pro mě neskutečný pohled, a i když přišly i jiný rok, tak tento zážitek s nimi zůstane v mém srdci navždy.