Jako malá jsem Vánoce milovala, jako každé malé dítě. Vůně cukroví, tajné mlsání a hledání dárků bylo pro mě a bratra každoroční rituál. Kapr ve vaně a zdobení stromečku byla ta nejkrásnější doba v roce. Tato idylka a dětské radosti pro mě skončily už v 11 letech.

S bratrem jsme měli jen otce a bylo nám dobře, dokud si otec nenašel o dost mladší přítelkyni. Ta by mohla být mou starší sestrou a bratrovou přítelkyní. První Vánoce byly snem každého dítěte. Dvojnásobek dárků a otec měl na nás i více času. Ráda jsem s ním chodila na nákupy a vybírat dárky. Ovšem jen ten první rok.

Druhým rokem jsem marně hledala pod stromečkem dárky. Dětské snění o Vánocích bylo to tam. No a třetí Vánoce jsme s bratrem neměli, ani místo u stolu. Když chcete ze starého chlapa udělat vola, dejte mu mladou ženu. Od té doby jsem Vánoce nesnášela a záviděla všem dětem.

Mé Vánoce vypadaly tak, že jsem byla zalezlá ve svém pokojíku nebo jsem se šla projít. Někdy jsem si šla zabruslit a přála si, aby led pode mnou praskl a táta aby si mě aspoň jednou všiml. Že má taky mě na slavení svátků a že si vzpomene, jaké to bylo, když jsme svátky slavili spolu.

Bohudíky se led nepropadl a já nepřidělala starosti bratrovi. To, že neslavím Vánoce, mi zůstalo dodnes. Ale vše se dá změnit a o to se snaží můj přítel. Navrátit mi radost z Vánoc. Bude to dlouhá cesta a dlouhé snažení, ale vím, že až přijdou děti, tak to asi bude krásná změna, a přítel sklidí to správné ovoce. Asi bych nedokázala své děti o to ošidit. Ale teď je to jen můj boj a jen já se s ním musím poprat. Ale pro začátek přeji každému ty správné bílé Vánoce.

Autor:vevercaa