Tradice pečení vánočního cukroví

Vánoce se blíží mílovými kroky a spolu s nimi nás čeká také řada různých zvyků s těmito svátky spojenými. Pomineme předvánoční úklid a nákupní šílenství, které už v našich domácnostech propuklo. Myslím zvyky, jakými jsou například chystání adventní a vánoční výzdoby, nákup vánočního stromečku (pokud tedy neoprášíme umělý), nákup nebo výroba vánočních přáníček a pohledů (v době internetu už bohužel stále méně častá záležitost). Velice rozšířeným zvykem v rodinách - naštěstí bez ohledu na dnešní moderní dobu - je pečení vánočního cukroví. Chcete vědět, jaká je jeho historie?

Pokud vás tahle otázka zajímá, možná právě teď a tady naleznete odpověď.

Vánoční cukroví hospodyňky pečou prakticky všude na světě, liší se jen podle druhů, na kterých si kde pochutnáváme. Některá sází na několik ověřených receptů předávaných z generace na generaci, jiná se předhání s ostatními v počtu napečených druhů. Cukroví prostě k Vánocům neodmyslitelně patří a v rodinách, kde se z nějakého důvodu nepeče, přesto na stole nesmí chybět alespoň to kupované. Dnes jde spíše o samotné pochutnání, ale v minulosti tomu tak nebylo.

V rodinách tradici pečení klasického cukroví předcházela výroba různých figurek z ovoce (hlavně sušeného), se kterými si děti hrály a později je mohly sníst. Rodiny byly chudé a bílá mouka a cukr pro ně byly hodně vzácné. Sladilo se hlavně medem, řepného cukru bylo málo. Pečení cukroví bylo drahou záležitostí i pro majetnější rodiny, takže si na něm pochutnávala jen bohatá šlechta a měšťané. S dnešním cukrovím tedy to dřívější nemělo prakticky nic společného. Počátky klasického pečení cukroví u nás sahají teprve k začátku 19. století a jeho dnešní rozmanitost známe až od počátku 20. století.

Kořeny pečení cukroví sahají ale až do pohanské doby, k oslavám zimního slunovratu. Vánočnímu pečivu se v těch dobách přisuzovala neuvěřitelná moc: věřilo se, že má schopnost ochránit před temnými silami dům, jeho obyvatele i domácí zvířata. Připravovalo se různé obřadní pečivo a pokrmy. Z těsta se tvarovala kolečka, která měla symbolizovat slunce; pekly se například koláče, které se rozdávaly koledníkům. Také se vykrajovala zvířátka, která symbolizovala zvířata v chlévech. Věřilo se, že darovaná figurka zvířete přenese na obdarovaného jeho zvířecí sílu a vlastnosti. Cukroví se věšelo do světnic, do chlévů a na ovocné stromy v sadech - aby se domu drželo štěstí, zvířata aby prospívala a stromy aby hodně rodily. Pečení cukroví provázela řada pověr: mělo se péct jen z mouky vlastní výroby, aby byl hojný následující rok. Z těsta se slévala voda, která se pak přidávala kravám do krmení, aby příští rok hodně dojily. Hospodyňky si při zadělávání těsta otíraly ruce o stromy, aby i další rok dobře plodily. Více než sladkosti pekli naši předci na Vánoce chleba: pokud se ale připálil nebo při pečení praskl, znamenalo to neštěstí, vážnou nemoc nebo dokonce smrt. To samé platilo i u pečení vánočky. Pokud se vánoční pečení podařilo, znamenalo to rok pevného zdraví.

Prvním a nejrozšířenějším cukrovím byly medové perníčky, které se údajně pekly již ve 13. století. V mnoha rodinách se s oblibou pečou dodnes. Své jméno získaly podle pepře, který se spolu s dalšími druhy koření do nich přidával. Každá rodina měla svůj pečlivě střežený recept. A co se týká ostatních druhů cukroví, jsou to pochoutky, jejichž receptury se vyvíjejí a proměňují. Některé druhy patří mezi stálice: kromě perníčků jsou to většinou vanilkové rohlíčky, linecké nebo pracny (medvědí tlapky). Jednotlivé druhy pečeme postupně podle doby rozležení. Každopádně vždycky je budeme mít spojené s vůní Vánoc a s tradicí, která snad nikdy nevymizí...

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10