Silvestr - budiž pestr!

Dopisuji si s jednou seniorkou z Čech, která se jmenuje Silvestra a to proto, že se narodila 31. prosince a její syn, nyní 40letý, se sice Silvestr nejmenuje, ale narodil se té milé paní rovněž poslední den v roce, tudíž  paní sama sebe obdarovala pěkným dárkem. I proto mne napadlo dozvědět se něco o tom, kdo to byl Silvestr /dříve a někde Sylvestr/.

Svatý Silvestr /také Sylvestr/ - byl 33. papežem katolické církve od 31. ledna 314  do 31. prosince 335.  V době jeho pontifikátu si upevnila katolická církev své postavení ve světě, jehož se již nikdy nemusela vzdát.  Papež Silvestr byl osmým nejdéle vládnoucím papežem, a to 21 let, 8 měsíců a jeden den. Některé zdroje uvádějí, že se stal papežem již v r. 311,  podle legendy pokřtil císaře Diokleciána a jeho ženu - svatou Helenu.  Nejprve byl pronásledovaným knězem, tak jako spousta jiných křesťanů.  Je jedním z prvních uctívaných knězů, jehož kult se záhy rozšířil do celé Evropy. Zprvu nebyl jeho svátek spojován se žádnými oslavami ani zvyky. Až teprve po ustálení gregoriánského kalendáře v průběhu 16. století, když byl počátek roku stanoven na 1. ledna - získala silvestrovská noc na významu. Lidé houfně navštěvovali kostely, děkovali za dobré prožití uplynulého roku a v modlitbách si přáli dobrý průběh roku následujícího, hlavně však dobrou úrodu a zdraví pro členy svých rodin.  Pohanské zvyky - rozjařeně se veselit - však církev podporovat nechtěla. 

V pradávnu, v dobách římských, začínal nový rok 1. března, kdy konzulové přebírali úřad. Do roku 1582 platil juliánský kalendář, upravený císařem G. J. Caesarem. Již dle juliánského kalendáře byl prvním dnem roku 1. leden, ale zpočátku se nesvětil, počátkem liturgického roku byl advent. Až od 17. století se začal sjednocovat církevní a občanský začátek roku na 1. ledna. V Čechách v tento den dostávali zpěváci na kůru odměnu, hospodář obdarovával čeledíny a děvečky, rodiče obdarovali děti.  Farníci svému faráři nosili výslužku a přáli mu zdraví a Boží požehnání. Učitelé posílali městským zástupcům a vrchnosti malovaná  a veršovaná přáníčka /tzv. minucí/, na něž bylo zvykem odpovídat finančním dárkem. Koledující mládež chodila po ulicích, nepříjemné práce se na prvního ledna nedělaly - věřilo se, že jak  na Nový rok, tak bude po celý rok.  Nesmělo se sušit prádlo ani nic vynášet či vymetat z místnosti. Pekařští koledníci chodili od domu k domu a za drobné pohoštění ometali v domě prach, někde bylo zvykem, že chodily i ženy v šátku s husím křídlem a s hrnečkem kolomazí, kterou pomazaly nepozorného hospodáře. Coby výslužku dostávaly pálenku a nějakou pochoutku.      

 Až teprve od 19. století s rozvojem vědy a ekonomiky začala bohatší společnost oslavovat  vesele a okázale Silvestra v očekávání lepšího roku.  Slavilo se čím dále tím nákladněji se spoustou dobrého vína a chutných pokrmů. Na venkově ještě převládaly různé zvyky, kupř. chození ometaček - byly to chudé ženy, které chodily od stavení ke stavení a symbolicky ometaly plotny, aby kamna v novém roce dobře hořela. Přitom popřály rodině vše nejlepší do nového roku a dostávaly za to almužnu. Hospodyně se  vyvarovaly toho, aby nechaly sušit prádlo, což by znamenalo smrt někoho blízkého v příštím roce. Rovněž z 19. století pochází zvyk jíst o půlnoci ovar s křenem a jablky. Zvláště při přechodu z jednoho do dalšího století byly oslavy velmi bouřlivé, ať to bylo z r. 1899-19OO nebo poté z r. 1999-2000. Organizovaly se velké oslavy se stále velkolepějšími ohňostroji. Teprve v poslední době byly velkolepé oslavy nahrazeny nazdobenými chlebíčky, obloženými mísami a nejrůznějšími  sladkými i slanými zákusky, zároveň stoupalo množství vypitého alkoholu. Půlnoční  přípitek šampaňským s přáním všeho nejlepšího v příštím roce se traduje rovněž až od konce 19. století. Ve Španělsku lidé oslavují příchod Nového roku na náměstích u kostela a s každým úderem zvonu, odbíjejícího půlnoc, vloží do úst jednu kuličku hroznového  vína - přináší to štěstí v následujícím roce.