Předvánoční Vídeň

Kdo by neměl rád předvánoční atmosféru, kde vše voní, svítí a jsou k vidění věci, které během roku nevidíme?

Když jsem četla na přítelově e-mailu, že má možnost jet do Vídně a vzít někoho s sebou, honily se mi v hlavě různé myšlenky. Ve Vídni jsme sice už byli, ale v létě. V zimě to tu musí určitě vypadat daleko hezčí.  Na druhou stranu jsem ale váhala, protože jsem nevěděla, jaká bude organizace a byla klikačka. Mamka i děvčata v diskuzi mi však radily, ať neváhám a jedu.

Odjezd byl naplánovaný na sobotu brzy ráno, a tak jsem ještě večer dělala speciálně plněné rohlíky, kontrolovala doklady, baterie u fotoaparátu a kamery. Pro jistotu jsem si přibalila i mapu a předem vypsanou předběžnou trasu.  Ráno ještě přibalit dvě termosky horkého čaje a můžeme vyrazit.

 Díky zasněžené, namrzlé a neupravené silnici nám cesta trvala na smluvené místo necelou hodinu. Teprve až v autobuse jsme si oddechli, že jsme vše zvládli.

Během cesty jsme dostali důležité informace - hlavně kontakty na řidiče a delegáty, tipy na zajímavá místa a jak se pohybovat metrem.

Autobus zastavil u barokního zámku Schönbrunn, kde se mimo krásné Glorietty na kopci v parku nachází i menší Ježíškův trh na nádvoří. Museli jsme si celý den rozplánovat tak, abychom viděli vše, ale zároveň časově rozumně, proto na trhy u zámku se vším všudy jsme si dali dvě hodiny. Vše, co jsem viděla, mě pokaždé jakýmkoliv způsobem nadchlo. Musela jsem vše samozřejmě vyfotografovat, jednak jsou to cenné vzpomínky a jednak jsem chtěla mamce ukázat, kam mohla jet, kdyby nebyla nemocná. Pomalu už mi docházelo, jaký je rozdíl v adventních trzích u nás a jaký zde. Vyřezávané betlémy, různé postavičky, překrásné vánoční ozdoby, voňavé svíčky, občas z jednoho stánku zavoní skořice, z druhého naopak punč nebo svařené víno.

Asi v polovině trhů jsme se chtěli podívat do parku a zahrad. Nemohli jsme však najít vchod a těžko se vzpomínalo, kudy jsme „kdysi šli“. Po chvíli jsme se ocitli v parku a mohli pokračovat k zámku, odkud jsme měli nádherný výhled na celý park, zahrady, bludiště a právě i zmiňovanou Gloriettu s kavárnou. V tu chvíli jsem si vybavovala, jak toto místo vypadalo v létě, kdy vše kvetlo. Musela jsem se zeptat sama sebe, jak by to tu vypadalo pokryté sněhem? Kdybychom se vydali až na kopec, určitě bychom měli krásný výhled na Vídeň, my se však vydali zpět obdivovat zbytek stánků. Po hodince jsme zamířili k východu. V autobuse nám byly sděleny i tipy na WC, u zámku jsou však placeny. Po zbytek dne jsem využívala různé restaurace, kde se neplatí, ale ani tak jsem se frontám nevyhnula.

Díky částečným znalostem němčiny a doprovodem staršího páru jsme došli k metru a tím se dostali do centra. První navštívenou památkou se stal chrám sv. Štěpána, kde opět stály stánky. Před chrámem postávala koňská spřežení a čekala na potencionální zájemce o svezení. V mapě jsem hledala ulici, kterou se máme dát dál a tu chvíli se sluníčko schovalo, obloha se zatáhla a začaly padat sněhové vločky. Prošli jsme krásně nazdobenou ulicí k hradu Hofburg, sídlo rakouského prezidenta.

Po prohlídce jsme prošli skrz nádvoří a před námi se otevíral pohled na Maria Theresien-Platz (Náměstí Marie Terezie), kde stojí naproti sobě dvě vídeňská muzea – přírodovědné a kunsthistorické. Mezi muzei nalezneme pomník Marie Terezie, ale i další trhy. Mezi stánky s ozdoby a občerstvením nás zaujaly obří kremrole. Nechtěli jsme nic křehkého kupovat, ale moc mě lákaly. Byl by to skvělý dárek na chuť i pro rodiče, pokud je v pořádku dovezeme domů.

Ke státní opeře jsme už pokračovali s taštičkou, ve které byly čtyři kremrole. U opery jsme se dlouho nezdrželi, věděli jsme totiž, že to nejhezčí na nás teprve čeká.

Cestou k Parlamentu kolem nás projela i vánočně nazdobená tramvaj, ze které mávali převlečení Santa  Clausové. Litovala jsem, že jsem tuto momentku nestačila vyfotografovat. Od Parlamentu už je to co by kamenem dohodil k Rathausplatz (Radniční náměstí). Právě tady se koná největší Ježíškův trh a pokud přehlídnete množství lidí a tlačenici mezi více jak 140 stánky, opravdu si tu krásu užijete. Takováto vánoční atmosféra určitě vyloudí úsměv na tváři každému. Dospělí i děti si tu užijí ozdobené stromy srdíčky, hudebními nástroji nebo medvídky, v chaloupkách tvořivé dílny či vánoční příběhy nebo se můžete projet mašinkou. Přímo do radnice jsme se díky množství návštěvníků bohužel nedostali, ale aspoň jsme si mohli projít trhy a prohlédnout dekorace. Řekla bych, že právě zde utíká čas nejrychleji. Pokaždé, když jsem se podívala na radnici, byla „jiná“.

Čas je neúprosný a proto i nám do odjezdu nezbývalo moc času.  Poslední chvíle jsme trávili naproti radnici u rakouského národního divadla Burgtheater a vychutnávali si pohledy na celé náměstí. Zde si nás vyzvedla delegátka a společně jsme i s ostatními přejeli metrem ke Stadionu, kde parkoval náš autobus. Po cestě zpátky jsem usnula díky únavě a nachozeným kilometrům, ale šťastná, že jsem tu mohla být.

Jet do Vídně jsem měla možnost i vloni, ale nevěnovala jsem tomu pozornost a můžu říct, že jsem radši, že výlet jsme absolvovali až letos. Vloni totiž pršelo a chodit s deštníky v takovém davu si opravdu nedokáži představit.