Bílý a červený rybíz – zdravé ovoce výrazné chutiBílý a červený rybíz – zdravé ovoce výrazné chuti Čas malinČas malin Rebarborový koláč - nejoblíbenější receptyRebarborový koláč - nejoblíbenější recepty Houbový guláš - nejoblíbenější receptyHoubový guláš - nejoblíbenější recepty
Chytrá Žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 18.08. 2017
Dnes má svátek Helena
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Předvánoční čas

29. 12. 2010 | Vaše příběhy

Předvánoční čas je plný shonu, deprese a nedorozumění. Letos se mi například stalo, že při samém pečení, gruntování a shánění dárků jsem posílala vánoční přání na poslední chvíli, a to ještě nadvakrát. Nejdřív jsem poslala několik přáníček v obálkách, ke kterým jsem přidala dopis.


Mám doma rozděleny pohlednice v krabičkách dle událostí: narozeniny, Vánoce, Velikonoce atd. Na každé krabičce mám napsán název, abych nemusela vše přehrabovat. Tak nemusím každý rok kupovat nové pohledy a přání, dokoupím jen, když chybí nebo když někde uvidím zvlášť podařený kousek.

 

Tak jsem napsala tři pohlednice a tři krátké dopisy, vše zkompletovala a při venčení psa odeslala. Pak jsem už musela na nákup, vařit a něco málo uklízet. Když jsem seděla u bublající polévky, vařících se brambor a dohotovovala jsem maso, napsala jsem zbytek pohlednic, tentokrát už bez obálek. Syn přišel, naobědvali jsme se a já ho poslala s pohledy do schránky. „Můžeš vzít Bena.“ Podala jsem mu vodítko a zavřela za ním dveře. Konečně klid! V tom okamžiku se ozve klepání na dveře. Syn je zpátky! To nemohl ani dojít před vchod, natož aby došel k poštovní schránce a hodil do ní pohlednice.

„To chceš fakt poslat?“ ptá se syn.

„Ne, lepím na to známku, abys to hodil do odpadků.“ Odpovím jízlivě, protože jsem unavená, bolí mě hlava a celé mé já volá po šálku kávy.

„To jako fakt?“, směje se syn a ukazuje pohlednici, z které se na mě dívá kuřátko. Pod kuřátkem je nápis: „Veselé Velikonoce.“

„A nebo toto?“, ukazuje syn druhý pohled. Na něm zase dva králíci sedí v zelené trávě a kolem jsou rozházené kraslice.

 

Já to popletla! No jo, koukla jsem na hromadu pohlednic v krabičce s nápisem začínajícím na V, jako Vánoce. Na obrázky jsem se nedívala. A už jsem byla líná dále číst. Vždy vybírám pohlednice podle osobnosti adresáta. Někomu pošlu krajinku, někomu zvířátko, někomu Ladovy obrázky. Ale nyní v časovém skluzu jsem psala automaticky, jak pohledy padly do ruky. Vzpomněla jsem si na již zaslané pohledy. Syna jsem poslala ven bez pohlednic. Z těch jsem zatím šikovně odlepila známky a nalepila na skutečně vánoční. A znovu napsala přání. Pak jsem znovu napsala pohlednici tetě, které jsem už zaslala tu velikonoční. A na nové jsem vysvětlila, že jsem se přehmátla. Zbylým dvěma příbuzným jsem poslala esemesku s vysvětlením. Pohledy se tak dostaly na cestu o den později.

 

     Ten den jsem šla ráno do obchodu. Cestou jsem hodila nové pohlednice konečně do schránky. Z nákupu jsem se loudala k domovu známou cestou. Míjela jsem popelnice u cesty. Jsou to tři popelnice v řadě za sebou. U třetí byl přiražen vozíček s taškami a škatulemi. Zaparkoval si ho tu „vybírač popelnic“, který právě doloval nové poklady u první popelnice. A už přicházel druhý vybírač, aby si také uzmul svůj díl. Přešel k třetí popelnici a všiml si vozíčku. Mrkl přes popelnici na umolousaného kolegu, který se se zaujetím přehrabával v kontejneru. Pak mrkl na vozíček a nahlédl do kostkované tašky umístěné v něm. Rozhlédl se kolem, vsunul ruku do tašky, a už vytahoval nové a nové předměty. Soukal si je do kapes i do batohu, který si strhl ze zad. Pečlivě hlídal, jestli ho kolega nevidí. Pak hrábl na dno tašky a vybírač vynořil hlavu z první popelnice. Zmerčil zlodějíčka u třetího kontejneru a spěchal ke svému vozidlu. Ti dva se pak začali hodně nahlas hádat a přešlo to na strkance. Pak jsem jen viděla, jak se začali rvát. Z kapes zlodějíčka se vysypaly budík, vázička, zrcátko a další poklady. Budík už asi nepůjde, ze zrcátka zbyly jen střepy a jak dopadla vázička, to už nevím, šla jsem domů. No jo, předvánoční deprese doléhá na všechny.

     Přišla jsem domů a opět jsem měla spoustu práce. A už tu byl syn, oběd a odpolední venčení. Ještě musím udělat aspoň dva druhy cukroví, vyžehlit atd. Honím se jak chrt na závodech, funím jak medvěd, jsem unavená a chce se mi spát. Nejraději bych prospala celou zimu, i Vánoce. Těším se, až bude po nich.

 

Pak jdu ven, abych zašla do lékárny a potkám paní z vedlejšího domu. Usmívá se, je v pohodě. Prohodíme pár slov a mezi řečí se zeptám, jestli už má napečeno. „My nepečem, nestrojíme stromeček, negruntujeme. My jsme totiž svědci Jehovovi.“ Směje se paní a je jí fajn. Neuznávám moc tuto víru, ale klid paní najednou závidím. No nic, ke svědkům mám daleko, a tak se opět pouštím do kolotoče práce, honění se a chystání. Musím, Štědrý den je tu za chvíli a já ještě nejsem úplně připravená…    

 

Pegonela - čtenářka

ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 
Čtěte také



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
tak se daří, že? Ti, co dostali to velikonoční přáníčko, se museli od srdce zasmát, takže jsi jim přispěla k dobrému zdraví. Se přece říká, že čím víc se člověk směje, tím víc si prodlužuje život.Smajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles