Je mi přes 50 let a dosud jsem nikdy neslavila Silvestr mimo rodinu. Myslete si o tom, co chcete. Dnes vám jen nabídnu situaci, kdy to mělo být jinak. Je to už několik let, byla jsem vdaná a domluvili jsme se se švagrovou, že letošního Silvestra strávíme společně. Docela jsem se těšila. Oni měli jedno dítko, my tři. Upekla jsem domácí chleba, nakoupila suroviny na chlebíčky a pomazánky. Vše bylo zkoordinováno a promyšleno. Na svátky u nás byla i teta, která tak nějak do rodiny patřila. Pomáhala nám, jak se dalo a navíc neprudila nějakými moudry, jak se má co dělat a nedělat, což starší lidé často rádi dělají.

Na Silvestra ráno mě probudil zvláštní zvuk. Tetu jsme nechávali spát v ložnici a sami spali v obýváku, kde byly zašupovací dveře. Zvuk, který mě probudil, zněl jako otevírání těch zašupovacích dveří. Pomyslela jsem si, že teta něco potřebuje, ale ouha, nebyla to teta. Zvuk způsobovalo kapání vody ze stropu.  Usoudili jsme, že, voda kape od sousedů.  Naneštěstí byli na horách. Prasklo jim potrubí na teplou vodu. Než se podařilo vodu v domě zastavit, uteklo dost času. V té době mi natekla voda do trouby, kde jsem měla upečený domácí chléb. V obýváku kapala voda ze stropu tak, že jsme museli přestěhovat nábytek, aby to kapalo mimo sedačku. V bytě bylo teplo, protože voda, která tekla, byla teplá. Okna byla zamlžená jako když se vaří kotel s prádlem. Přítelkyně nejstaršího syna měla kamarádku, jejíž rodiče vlastnili vysavač se zpětným chodem. Díky tomu se nám podařilo odsát vodu z koberce v obýváku a ten poté vystrčit na balkon.  (Byl tam do jara, protože pak přišly mrazy a zlikvidovat jsme ho mohli, až mrznout přestalo).

Teta zareagovala podle svého. Popadla našeho nejmladšího a odcestovala do svého domova. Prý aby nepřekážela. Doma zjistila, že kapající voda jí na vlasech  udělala tvrdý příkrov.

Návštěvu jsme odvolali. Na Silvestra jsme seděli v obýváku rozmístěni tak, aby na nikoho z nás nekapala voda. Po Novém roce, když děti šly do školy, jsme měli rozepsané služby. Ten, kdo přišel první, musel zkontrolovat kastroly na skříních, vylít je a znovu nainstalovat. Vodu jsme vylévali i ze zářivky v kuchyni. Naštěstí se nedostala do skříní s oblečením. 12. ledna nám ještě do kýblu v obýváku nakapalo 5 litrů vody! Byl to běh na dlouhou trať. Pro pojišťovnu jsme potřebovali odhadce a teprve potom mohli volit nápravu. Potěšilo mě snad jen to, že moje křížková výšivka adventního kalendáře byla oceněna na víc peněz než pianino…

Už nikdy jsme Silvestr nijak neplánovali. Teď jen občas spíláme televizi, že nic pořádného nedává, ale dobře víme, že řešení je v nás a radujeme se, že máme klid a neničí nás žádné karamboly.