Oslavy konce roku ve Španělsku

Kousnul a málem si vylomil zub, v jeho části byla totiž zapečena jakási zlatá mince, což netušil, že je to tradice. Stal se tedy králem hostiny a ve všem mu byla dávána přednost.

Pak se bratr oženil, a když se narodila malá Abril, vše se začalo točit kolem ní. Ve Španělsku se totiž obdarovávají hlavně děti, dospělí si dárky nedávají nebo jen drobnosti. Také stromeček není ve všech domácnostech samozřejmostí, ale naše česko-španělská rodina má český stromeček s krásnými ozdobami ze slámy a s perníčky a španělskou večeří o několika chodech, která se sestává hlavně z ryb a mořských plodů (babička obracela oči v sloup, když jí vyprávěl, jak si pochutnali na chobotnici),  a také tradiční cukrovinky turron, což je mandlový nugát v spoustě kombinací. Popíjí se cava, něco jako šampus, ale naši si s chutí dají i pivo.

Na český stromeček se teď chodili dívat i kamarádi naší Abrilky.

Co ale nesmí chybět v žádné domácnosti, to je betlém.  A nejen v domácnostech, i v ulicích Barcelony (a všude po celém Španělsku) jsou každoročně stavěné betlémy, nejen v tradičním, ale i v moderním pojetí. No mně se ty tradiční líbí víc, ale je to na posouzení všech návštěvníků Barcelony,  kterých není v tuto dobu málo.

A víte, kdo kromě tradičních postav svaté rodiny, Tří králů a pastýřů nesmí chybět v žádném betlému ve Španělsku? Caganer - postavička v rohu chléva, která s prominutím „kaká“. Brácha mi jednu takovou poslal, ale skončila v šuplíku. Ve Španělsku věří, že přináší štěstí a je bezpodmínečně nezbytná.

Vloni byla Abrilka ještě malá, ale letos si vánoční oslavy užili všichni, jak se patří. 

Nejprve se brácha rozhodnul, že u nich a ještě v jedné česko-španělské rodině bude chodit pravý český Mikuláš, a že si to taky sám ošéfuje. Dovolil sice, aby maminky daly dětem kostýmy - Abrilka byla kouzelný andílek a Daník roztomilý čertík, ale roli Mikuláše vzal na sebe. Pečlivě zamaskoval tvář vousy, nechyběla ani vysoká čepice, berla a dlouhý šat svatého muže. Vešel důstojně do pokoje a Daník konsternovaně strnul, možná by i v bázni poklekl a začal se modlit, kdyby ovšem Abrilka do kamaráda nestrčila a neinformovala všechny okolo, že obavy nejsou na místě, ten děda je přece převlečený tatínek, poznala to hned podle rukou a podle bot. Ale náladu to nikomu nezkazilo.

Brzy po Mikuláši dostala Abrilka Caga Tió - dřevěné polínko s namalovaným obličejem, o které se až do Vánoc musela starat. A starala se pečlivě, dokonce s ním chtěla i spát. Polínko se pak uložilo pod deku a na Štědrý den se pod dekou objevily dárky. Někdy je polínko duté a dítě dostane klacek, aby z polena dárky vymlátilo, ale bratr se ženou zvolili tu neagresivní podobu zvyku.

Na Štědrý večer (La Nochebuena) čekala Abrilku jedna povinnost, jako nejmladší z rodiny měla položit do jesliček figurku Ježíška. Ale naší Abril se zdálo, že je tento úkol málo akční, chvíli Ježíškem poskakovala po betlému a nakonec ho do kolébky postavila, přece chlapeček neprospí tak báječnou dobu jako jsou Vánoce.

Další oslava se konala na Silvestra, ale vlastně během celého vánočního času se setkávají přátele a mohutně se hoduje. O půlnoci na Silvestra se musí s každým úderem hodin sníst jedna kulička hroznového vína, aby bylo zajištěno štěstí po celý další rok. Není to vůbec snadné a poté, co jednou bráchovi uvízla slupka v krku a málem se udusil, neponechává nic náhodě, všech 12 kuliček hroznů si pečlivě oloupe, nevypadá to sice moc vzhledně, ale zdraví a štěstí hlavy rodiny je zachováno.

Oslavou Silvestra a příchodem Nového roku ještě nic nekončí, vše směřuje k vyvrcholení vánočního veselí - příchodem Tří králů. Ti připlouvají do Barcelony lodí, pak jsou speciálním vlakem dopraveni do centra a následuje obrovský průvod, na nádherně ozdobených vozech jedou nejen králové Melchor, Gaspar a Baltasar, ale i jejich velká družina, která z kádí a pytlů hází na všechny strany dětem barevné karamelky. Ty doslova prší a letos se této události, kterou po dlouhou dobu žije celá Barcelona, zúčastní poprvé i naše malá Abrilka. 

A i Tři králové obdarovávají děti.

Abrilka je skromná holčička, dostala už dárky od Ježíška, obdaroval ji i Caga Tió, a tak má ke Třem králům jen jedno přáníčko. Letos totiž poprvé viděla snad nejslavnější českou pohádku Tři oříšky pro Popelku. A tak by si přála bílého koně Juráška, takového, jako měla Popelka. Živého.

Snad jí Tři králové přání splní...

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz