Naše tradiční Vánoce

Tradice jsou zavedené rituály, dané pro určitou oblast, kde také vznikly. Některé se postupem času a dnes také vlivem médií šíří i dál do světa. Jiné se bohužel vytrácejí. My sami si však z generace na generaci, a  hlavně za pomoci našich nejmenších neustále vytváříme rituály nové. Každý máme ty svoje, jedinečné. Předávejme je dál, nenechme je zaniknout, je v nich kus nás.

Tak my píšeme Ježíškovi, dopisy dáme za okno, Ježíšek nám pak jako poděkování nechá na okně nějakou drobnost - bonbon, sušenku... Nikdy nezapomínáme dát do vázy barborku,  pečlivě se o ni staráme, aby byla na Vánoce samý květ. Víme, že o své štěstí se musíme přičinit sami, přesto se z každého kvítku radujeme.

Vánoční pečení si užíváme společně. Dcera zadělá těsta, ráda se v nich matlá, syn už se třese na plnění formiček a vykrajování. Slepujeme pak vlastní domácí marmeládou. Těšíme se na vůni perníčků i na rozlomené rohlíčky a jiné „nepovedené“ kousky, které v rámci povinných ochutnávek vždy rádi likvidujeme. Do úklidu se rodinka sice tolik nehrne, což ani neočekávám, většinou totiž skuhrají, že se nemůžou hnout. Obvykle mívají po takovém pečení bolavá břicha, bohužel také jedna z tradic. Naštěstí to brzy a bez následků odezní. Od dalšího uzobávání to ale nikoho neodradí.

Dárečky ukládám v průběhu celého roku do „tajné“ skříně, těsně před Vánoci je pak vytahuji a po večerech balím. Je dobré každý dárek ihned označit, aby nedošlo k záměně.  K této chybě u nás již 1x došlo. Obě děti měly dostat stavebnici, ale Ježíšek byl nepozorný, oba dárky tak rozbalil náš nejmenší, tehdy 5letý syn. Takže na jedné straně obrovská radost, na druhé zklamaná dcera a maminka překvapená asi nejvíc ze všech. Po chvíli vysvětlování se i druhý dárek dostal do správných rukou, a dnes se tomu rádi zasmějeme.

Nad dveře zavěšujeme zelené jmelí, a necháváme ho tak po celý rok, pak je vyměníme za nové. Z kostela si přinášíme Betlémské světlo a jdeme ho rozsvítit i svým blízkým na hřbitov. Doma se ho snažíme udržovat co nejdéle pomocí dlouho hořících svíček.

Po všech přípravách a nedočkavém čekání JE TO TADY!                  

Svátečně oblečeni usedneme k štědrovečerní večeři. Máme tradičně rybí polévku a bramborový salát s rybou, dcera má radši řízek kuřecí nebo vepřový. Pod talířem každý najde kapří šupinku, kterou pak celý rok nosí u sebe. Pro pevné zdraví rozkrajujeme jablíčko. Vím co znamená křížek a co hvězdička, ta ale bývá většinou pěticípá, zkuste si to sami. Dceři se ale objevila šesticípá. Řeknete si, co na tom, výjimky se stávají, stejně tak i my. Za rok se to ale opakovalo, krásná šesticípá hvězda, to už musí něco znamenat. Jsme zvědaví, jestli letos bude další, do třetice.

Zdobení stromečku mají na starost děti. Bydlíme v malém bytě, a není prakticky možné nechat to na Ježíškovi. Musíme mu pomoct, má i tak dost práce. Ježíšek nám pak stromeček rozsvítí a zazvoní zvonečkem, což je každým rokem těžší úkol, s přibývajícím věkem i chytrostí dětí.

Ještě než se děti vrhnou na dárky, zazpíváme Ježíškovi koledy. No a pak už si jen užívám tu dětskou radost, očička zářící víc než světýlka na stromku. Jsem šťastná, že je mám!

Přeji všem Chytrým ženám a jejich rodinám pohodové Vánoce.