Když jsem se vdala a po letech strávených u mých
rodičů jsme se s manželem a čtyřletou dcerkou odstěhovali do vlastního bytu,
přinesla jsem si věnem do nové domácnosti i sešit s maminčinými kuchařskými
recepty. Samozřejmě obsahoval i ty na vánoční cukroví. Jakmile nastal vánoční
čas, pustila jsem se do pečení podle nich. Dodnes členové rodiny milují klasiku, linecké slepované marmeládou
a vanilkové rohlíčky.
Jak to, že mamince se linecké těsto nikdy tak odporně nelepilo na vál,
neroztékalo se? Jak dosáhla toho, že vykrojené tvary byly stejně silné a po
upečení nebyly polosyrové nebo skoro černé jako uhlí?
Postupně jsem od kolegyň v práci shromáždila
sbírku asi čtrnácti těch nejzaručenějších a nejzázračnějších receptů na linecké
těsto, ale přes veškerou snahu se v časech vánočních neodehrávala v mé kuchyni žádná idyla. Naopak.
Pouhé sdělení, že se chystám péct linecké, stačilo k tomu, aby se z
mravnostních důvodů mí nejbližší, manžel a již dvě děti, odebrali na povinnou vycházku.
Z úst mě -
coby maminky - se totiž často místo předpokládaných koled řinula slova zcela
nepatřičná. Nehodila se vůbec k rozjímání.
Čas uběhl jako voda. Oba rodiče mně už zemřeli. O Vánocích zase peču linecké.
Maminko, kdybys věděla, jak hluboko jsem klesla! Již asi pět let k u p u
j i hotové linecké těsto a to zpracuji jako obvykle. Ale nikdy jsem se nesnížila k tomu,
abych koupila hotové vánoční perníčky. Nezdobím je, ale všichni je máme moc
rádi. Recept na perníčky má docela zajímavou historii.
Také byl, jak jinak,
původně maminčin. Pochází z malého reklamního sešitku vydaného výrobcem prášků
do pečiva asi v 30. letech 20. století. Recepty byly tzv. úsporné a operovalo se tam s nám
neznámými pojmy - umělý med, umělý tuk apod. Aby maminka získala žitnou
chlebovou mouku, která dodávala jejím perníčkům specifickou chuť, chodila před
Vánocemi do jedné pekárny, kde jí ochotně vyměňovali chlebovou za přinesenou
hladkou mouku. Teď žitnou mouku koupíte běžně.
Sešit s recepty po mamince má těch vánočních hodně, hodně jich i pekla, ale mně se úspěšně daří každoročně počet druhů redukovat. Kdepak čtrnáct, čtyři či pět druhů se mně zdají tak akorát! A kolik pečete letos vy? Žádné? Asi vás brzy budu následovat, promiň, maminko.
prababka - čtenářka
ChytráŽena.cz