Chtěla bych se s vámi podělit o vzpomínku z mého dětství
Protože jsem ze tří sourozenců nejmladší, věřila jsem na Ježíška asi nejdéle a to díky rodičům a bratrům, kteří z mé radosti nad dárky měli také velikou radost. Rodiče vždy o štědrém dnu měli všechno domluveno, po obědě se chodilo do lesa na větvičky a sypat zvířátkům chléb, ptáčkům věšet koule z loje a tuku míchaného se semínky. Druhý z rodičů s bratry nazdobil stromeček, a aby měl Ježíšek klid, byly dveře do obývacího pokoje zamčeny Ježíškovým klíčem. Ještě dnes si povídáme historky, jak na poslední chvíli zhasínali, uklízeli různé krabice, a jestli si pamatuji různé přehmaty atd. No, na nic takového si nevzpomínám - prostě, když dítě věří, tak věří. :-) Do dospělosti nám zůstalo to, že jsme přece hodní a stromeček nosí Ježíšek, takže nikdo se ke strojení stromečku nehrne. I když ho samozřejmě vždycky nazdobíme :-)
Nikdy nás rodiče nezahrnovali luxusem, dárků bylo vždy hodně, a i drobnosti - jako kalendář nebo veliká taška ponožek pro všechny - byly dárkem. Ale tím největším byla atmosféra a zvyky, na které všichni vzpomínáme.
Přeji si, aby všechny děti měly na Vánoce jen krásné vzpomínky a měly celý život na co vzpomínat.
Dnes už i já mám malého syna a doufám, že na Ježíška bude věřit hodně dlouho :-)
Autor: iv45