Můj manžel si potrpěl na udržování vánočních tradic a tak se kapr kupoval dost dopředu, aby si ho děti užily. Tak byla vana 14 dnů obsazena plovoucím prasátkem (malý kapr, žádný kapr).

Samozřejmě že jsem reptala a tak jednou kapr skončil v bazénu, no nebylo to špatné, sice byly děti stále mokré, ale hlavně, že do Vánoc přežil kapr i děti. Horší bylo jeho lovení. Nejsme rybáři a tak se ho manžel nejdříve pokoušel vytáhnout ručně, pak lopatou, kbelíkem. Za chvíli byl manžel totálně mokrý a naštvaný a děti občas slyšely slova, která od svého tatínka nikdy neslyšely. Musela jsem pryč, protože můj smích nepůsobil na manžela dobře, a hrozilo, že se ještě pohádáme.
Nakonec manžel vyrazil do vsi pro podběrák a kapra vylovil. Když ho chtěl zabít, chtěla jsem odvolat naši dvouletou dceru, aby chudák dítě neutrpěla nervový šok, ta se však domáhala přítomnosti a ještě radila tátovi, jak to udělat. Dodnes nevím, kde se to v tom našem andílkovi vzalo, když tátovi radila: "Ještě, ještě."

Příští rok skončil kapr ve vaně a v bazénu stromek, prý - aby dlouho vydržel.
O Vánocích přece nemrzne. Moje chytrá maminka povídá svému zeti: "Já ti teda nechci radit, ale neměl by se ten stromek vytáhnout, aby ti tam ještě nezamrzl?" Samozřejmě že ho mažel nevytáhl a myslel si o své tchýni své. A co byste řekli, přišly mrazy a manžel stromek vysekával sekerou, stromek jsme měli, jen dolní větve zůstaly v bazénu, aspoň pod ním byl dobře vidět betlém.

Autor:radka65