Jak Ježíšek ztratil dopisy

Jednoho dne, jen chvíli po tom, co se začalo stmívat, se Ježíšek rozhodl, že je nejvyšší čas za okny posbírat poslední dětská přání. Usedl na obláček a snášel se k zemi. Než byl u prvních oken domů, děti již dávno spaly ve svých postýlkách. Ježíšek radostně sbíral jeden list papíru za druhým, sem tam nahlédl, co si Anička, Pepík nebo Hanička nejvíc přejí.

Měl z posledních dopisů takovou radost, že zapomněl, že obláček takovou fůru neunese! A tak se v půli cesty do nebe mráček převrátil a všechny dopisy se vysypaly do hlubokého lesa pod ním. Ježíšek se nešťastně díval na padající papíry, ale nemohl udělat vůbec nic. Blížil se východ slunce s ním také vstávání dětí! „Ježíšku, co se stalo?“ zvolal hlavní skřítek z Ježíškovy továrny Koťula. „Ach Koťulo!! Všechny dopisy od dětí se vysypaly do Černého lesa.“ Ježíšek smutně odešel s představou, že letošní Vánoce budou pro spousty dětí zklamáním. Koťula svolal velkou poradu. „Skřítci a víly, jistě všichni víte, co za neštěstí se přihodilo, Musíme se vrátit do lesa, najít dopisy a do posledního je sesbírat!“ Nikdo nemeškal ani minutku. Jejich odhodlání zachránit Vánoce bylo tak velké, že za malou chvilku se s plným pytlem na obláčku nesli zpátky domů.

A než bys řekl švec, všechny dárky také vyrobili přesně na míru Aničce, Pepíkovi a Haničce, taky Honzíkovi, Jindrovi a Adélce. Ježíšek vstoupil do továrny a nevěřil vlastním očím! „Můj zlatý Koťulo! Zachránil si celé Vánoce!“ „Jen nemeškej čas a vydej se dárky rozdat,“ radil skromně Koťula. Hlavní odměnou jak pro něj ‚ tak i pro ostatní skřítky a víly, jsou zářící dětské oči plné radosti a veselí, když svůj očekávaný dárek najdou pod barevně ozdobeným stromečkem.